Vážení příznivci Petrova cechu,
jsme rádi, že Vám můžeme nabídnout krátkou reportáž, která zůstává skryta zrakům většiny z nás. S pomocí kamery jsme se vydali na obhlídku umělých trdlišť, která jsme v předchozích týdnech instalovali na ÚN Slapy. Jistě vás potěší, že hnízda jsou již obsazená a nad nimi drží stráž mlíčáci candátů.
Pro candáty je to náročná služba, která vyžaduje neustálou bdělost, protože na jikry si pod hladinou dělá zálusk úplně každý, kdo má ploutev nebo klepeto. Nezřídka se stává, že candátí mlíčák zahyne vyčerpáním přímo na hnízdě – doslova položí život za své potomstvo.
Candáti obsadili nabídnutá trdliště
Candátí oko bedlivě střeží nakladené jikry – kdo se přiblíží, ten si koleduje o kousnutí
Ponořili jsme kameru přibližně do míst, kde jsme dříve položili hnízda a než jsme se stačili pod vodou zorientovat, zakousl se nám candát přímo do kamery. Uctivě jsme vycouvali z jeho teritoria a z dálky pozorovali, co se děje. Zatímco candáti nervózně vrtěli prsními ploutvemi a otáčeli se kolem hnízda, voda nad nimi připomínala scény ze slavného filmu „Bitva o Británii“. Nad třecími hnízdy se v rychlém sledu pronásledovaly dvojice tmavých stínů, místy se vytvářely kolotoče a hejna, která se tvořila a zase rozpadala, jako by ryby tančily pod taktovkou neviditelného mistra. Byli to cejni. Jako nábojnice ze Spitfirů z nich padaly jikry, které občas pokropily obsazené candátí hnízdo.
Cejni mají třecí vyrážku, jako by je posypal krupicí
Jeden cejn si chtěl udělat třecí substrát z naší kamery…
Takovou troufalost však candát nikdy nenechal bez odplaty. Okamžitě vystartoval vzhůru a čelistmi sevřel řitní nebo ocasní ploutev cejna, se kterou mocně zalomcoval. Cejn pak urychleně hledal spásu v pokročilé akrobacii, obvykle v piruetě směrem k hladině a dal alespoň chvilku pokoj. Jedno hnízdo zůstalo neobsazeno a zde se shromáždil větší počet macatých okounů – pořádné „buchty“, na které se těšíme každý podzim. Okouni stáli pohromadě, s ocasy hezky u dna a popojížděli sem a tam, někteří se ježili a jiní krčili za černým valem polypropylenového kartáče umělého trdliště a nervózně sledovali, zda jim vytočený candátí mlíčák nepřijde natrhnout sako – ale nestalo se to. Candáti si usilovně střežili jen svoji snůšku a na žádné dlouhé výlety po okolí neměli zjevně ani pomyšlení.
Zde hlídám já. Vrrrrrr, kousnu! Ne nadarmo se candátím zubům říká „psí"
Chudák candát, aby se dnes bránil "obyčejnému" cejnovi – nemá to být naopak?
Opatrně jsme vytáhli kameru na hladinu a naší rybářskou dušičku hřálo, že jsme drobným dílem přispěli k reprodukčnímu úspěchu ježatého bratrstva!
Pavel Vrána (ichtyolog ČRS a zástupce hospodáře ÚSMP), za ČRS Lukáš Mareš
