Český rybářský svaz zaznamenal v médiích rozsáhlou diskuzi k problematice lovu na živou rybku, kterou vyvolal otevřený dopis biologů ministru zemědělství.
Předně je potřeba říci, že s Českým rybářským svazem, který sdružuje více než 264 tis. rybářů, kteří vykonávají rybářské právo na více než 35 tis. ha vod v České republice, nebyla tato problematika vůbec diskutována. Tudíž disponujeme pouze informacemi z médií.
Rybářství patří k vůbec nejstarším zdrojům lidské obživy a s tím historicky souvisí i lov ryb na přirozené nástrahy, ke kterým se řadí i lov na živou rybku. Kromě toho, že přirozené nástrahy patří k tradičním a přírodě nejbližším způsobům lovu, jsou mnohdy nejefektivnějším způsobem lovu velkých rybích predátorů, jako například sumce velkého. Lov tohoto vrcholového rybího predátora může být v některých rybářských revírech dokonce prioritou z důvodu jeho nadměrného výskytu a enormního tlaku na rybí společenstva jiných druhů ryb např. lína obecného, cejna velkého atd. Z hospodářského hlediska je tak zachování možnosti lovu na živou rybku nanejvýš důležité. Zároveň je potřeba upozornit na to, že tento lov je povolen pouze na mimopstruhových rybářských revírech, kde se tito velcí predátoři vyskytují, na pstruhových revírech je lov na živočišnou nástrahu již mnoho let zakázán. A nakonec každý rybář má svobodnou volbu, zda tento způsob lovu použije či nikoliv, a tak by to mělo dle našeho názoru i zůstat.
Pro ucelenost informace dodáváme, že jako nástražní rybku je zakázáno použít ryby lososovité, úhoře, chráněné druhy ryb a ryby nedosahující nejmenší lovné míry. Lov na nástražní rybku je i časově omezen, lze jej využít pouze v období od 16. června do 31. prosince. Po nabytí účinnosti tzv. „invazní novely“ se jako nástražní rybky nesmějí použít ani druhy, které jsou na tzv. unijním seznamu invazních nepůvodních druhů z důvodu zabránění jejich šíření do dalších lokalit. Navíc dodáváme, že z důvodu ochrany candáta obecného přistoupili v rámci ČRS někteří uživatelé rybářských revírů k dalším omezením lovu na rybku, zejména pak stanovení její minimální velikosti tak, aby nedocházelo k poškozování mladších ročníků candáta. K tomuto omezení je využit zákonný institut bližších podmínek výkonu rybářského práva (§ 13 odst. 10 zákona o rybářství). Na základě shora uvedeného máme za to, že lov na rybku je již v současné době dostatečně omezen a koresponduje s aktuálními podmínkami rybářských revírů v České republice.
Je potřeba také říci, že nejen vědecké studie, ale i názory jednotlivých vědeckých pracovišť a odborníků ohledně lovu ryb na živou rybku nejsou dlouhodobě jednotné. Otevřený dopis biologů ministru zemědělství tak považujeme za názor několika jednotlivců, zdaleka pak nikoliv celé vědecké sféry. Srovnávat vnímání bolesti ryb s teplokrevnými zvířaty je spíše produktem z dílny nějakého „ultra zeleného“ spolku než seriózní vědy, nehledě na to, že pod otevřeným dopisem není podepsán jediný zástupce z řady dalších významných českých rybářských vědeckých pracovišť. Proč asi? Proč nejsou zdaleka všechny podepsané osoby z ČZU uvedeny na webových stránkách katedry mezi zaměstnanci? Jsou to snad studenti? Proč dopis nepodepsalo vedení katedry?
Musíme si přiznat, že také při činnosti řady výzkumných institucí a univerzit včetně signatářů petice dochází k týrání zvířat, ryby přitom nevyjímaje. Rybám jsou za živa zašívány vysílačky do břišní dutiny a poté jsou ponechány svému osudu. Nikdo se nestará o to, jak se přitom cítí, nebo jak se cítí predátor, který je sežere i s vysílačkou, která je celá ve skleněném obalu. Co tím chceme říci? Je pokrytecké a laciné trefovat se do jiných, jestliže sám podobné metody používám.
Musíme si přiznat, že náš svět zdaleka není optimální. Je plný utrpení všech živočichů. Je to jeden z principů, na kterých příroda stojí. Útok predátora není pro slabé povahy, má často trýznivý charakter. Rozhodně neobhajujeme bezúčelné týrání zvířat – takové by mělo být odsouzeno jako nemorální a zvrhlé. Toto ovšem není náš případ! Tlak na zákaz lovu na živou rybku však vidíme jako nesystémový, nekoncepční a nedomyšlený a považujeme jej za narychlo ušitý a v očích laické veřejnosti líbivý krok směrem k omezování rybářů. Domníváme se, že namísto takových unáhlených názorů by se česká věda měla zabývat daleko palčivějšími problémy českého rybářství jako je dlouhodobě neúnosný tlak rybožravých predátorů na populace ryb, nekoordinovaná činnost malých vodních elektráren či klimatická změna a s ní související sucho apod. Tím by rozhodně stavu populací našich ryb pomohli v současné situaci nejvíce. Samozřejmě si uvědomujeme, že většina vědeckých pracovišť se těmito směry ubírá.
Za poslední krátké období se jedná již o druhý útok na integritu Českého rybářského svazu a na jeho zákonné pravomoci v hospodaření a povolené způsoby lovu. Prvním střetem byly snahy Ministerstva životního prostředí o další omezování hospodaření s dlouhodobě prověřenými hospodářskými druhy ryb, nyní se dostáváme dokonce k obviňování z týraní zvířat. Toto nepovažujeme za náhodu.
Dále jsme toho názoru, že pokud by se měla otevřít diskuze k navrhovanému zákazu jednoho z tradičních způsobů lovu ryb na přirozenou nástrahu, lze tento aplikovat pouze prostřednictvím zákona o rybářství, nikoliv prováděcím právním předpisem, jehož finální podoba je v tuto chvíli připravována.
Apelujeme na rybářskou veřejnost, aby se nenechala strhnout některými extrémními názory jednotlivců, které jsou nám v poslední době podsouvány.
Toto vyjádření rovněž zasíláme ministru zemědělství.
