V návaznosti na zprávu Evropské agentury pro chemické látky (ECHA), která slouží jako podklad pro připravované návrhy Evropské komise v oblasti použití olova ve volné přírodě, uspořádal Český rybářský svaz, z.s. a Českomoravská myslivecká jednota, z.s. společnou tiskovou konferenci, která proběhla 24. října 2018 za hojné účasti zástupců médií.
 |
 |
Více informací o navhovaných restriktivních opatřeních najdete v následující zprávě nebo ve zkrácené formě v této reportáži TV Prima.
Čeští myslivci a rybáři nesouhlasí se zprávou Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) ze dne 17. srpna 2018, která doporučuje Evropské komisi přijmout „další opatření“ ve vztahu k používání olova v brokovém a kulovém střelivu a rybářských zátěžích, tzv. olůvkách. Dalšími opatřeními je míněn plošný zákaz prodeje, který však v České republice nemá opodstatnění.
Českomoravská myslivecká jednota a Český rybářský svaz vítají iniciativu Evropské komise v oblasti ochrany přírody a respektují, že v jejím zájmu může být nutné lidské chování v přírodě regulovat. Jakákoli regulace však musí být opodstatněná a přiměřená. Je třeba, aby byly jasně pojmenovány a prokázány její důvody, potřebnost a kladné i záporné dopady. Východiska ani závěry předložené zprávy však nelze v České republice podložit mysliveckou a rybářskou praxí. Vláda České republiky by proto připravovanou regulaci Evropské komise měla odmítnout.
Olovo v myslivosti
Podle ECHA je olovo příčinou primárních otrav zvěře. Zpráva například tvrdí, že otrava olovem byla zjištěna u jednotek procent vodních ptáků, a pouhou extrapolací dovozuje, že olovo je v EU příčinou úhynu jednoho až dvou milionů ptáků ročně. Pravděpodobnost pozření olova je však u jiných než vodních ptáků extrémně nízká. Na mokřadech je přitom lov s použitím olova již dnes zakázán. Na základě údajů o množství ulovené zvěře odhadujeme, že honební plochy v České republice nezatěžuje více než cca 30-40 jednotlivých broků, tj. přibližně 10 gramů olova na hektar (10 000 m2) a rok. Pravděpodobnost ohrožení pernaté zvěře přímou konzumací olova je takřka nulová, tudíž jeho plošný zákaz zůstává neobhájen.
Podobně problematické jsou podle ECHA rovněž sekundární otravy predátorů, dravců i člověka kvůli možnosti pozření otrávené kořisti či fragmentů olověných střel. Pravděpodobnost takové otravy však již s ohledem na nízkou pravděpodobnost primární otravy leží v rovině teorie. Možnost, že predátoři či dravci pozřou otrávenou či postřelenou, ale neusmrcenou či nedohledanou kořist, je kvůli extrémně nízkému množství takové potenciální kořisti ve volné přírodě zanedbatelná až neexistující.
U člověka je situace podobná: Pravděpodobnost, že se do oběhu dostane zvěřina kontaminovaná olovem je v podstatě nulová. To spolu s velice nízkou spotřebou zvěřiny pouhých 0,9 kg na hlavu (2016) vylučuje jakékoli relevantní nebezpečí pro člověka.
Zpráva dále regulaci obhajuje existencí plnohodnotných alternativ olověného střeliva. Jako náhradu nabízí ocel, bismut či wolfram. Ne náhodou je olovo materiálem, který se pro výrobu střel využívá stovky let. Jeho fyzikální vlastnosti nelze většinou běžně dostupných materiálů plnohodnotně nahradit. Mezi nejvýznamnější nevýhody alternativních materiálů pro výrobu střel patří především vyšší tvrdost a nižší hmotnost a tím menší dopadová energie. Vyšší tvrdost znamená významně zvýšené riziko nepředvídatelných odrazů a tím zásahu nežádoucího cíle včetně jiného člověka. Menší dopadová energie způsobí menší účinek střely a tím přivodí či zvýší utrpení zvěře. Pro střelbu vzduchovými zbraněmi či malorážkami přitom adekvátní alternativa olova neexistuje vůbec, což může znamenat citelný zásah do sportovní střelby včetně jejích olympijských disciplín.
ECHA svou argumentaci opírá o tvrzení, že ve volné přírodě mimo mokřady je každoročně v důsledku lovu rozptýleno 14 000 tun olova se všemi jeho výše již zpochybněnými negativními důsledky. S ohledem na skladbu zvěře mimo mokřady lze dovodit, že takové množství olova by muselo pocházet z vysokých stovek milionů, pravděpodobně více než miliardy jednotlivých výstřelů. Lovců je však v Evropské unii pouze přibližně 7 milionů. Pokud by tento údaj ECHA měl být pravdivý, znamenalo by to, že průměrný lovec v EU každý rok vystřelí ve volné krajině téměř 200×. Tento údaj považujeme na základě myslivecké praxe v ČR za nadsazený nejméně o jeden, spíše však dva řády.
Kritice ECHA neunikly ani oficiální střelnice jako takové. Mají hrozit kontaminací půdy a podzemních vod. Spíše než plošně zakazovat olověné střelivo, by bylo vhodné ekologické dopady střelby vyhodnocovat pro jednotlivé střelnice a v případě, že se prokáží ekologické škody nad rámec předpokládaných, přijmout místně účinná opatření k jejich minimalizaci. Zpráva ECHA rovněž mezi negativními dopady regulace olova neuvádí nutnost nákladného přebudování střelnic kvůli jiným fyzikálním vlastnostem alternativních materiálů střel (odrazivost apod.).
ECHA navrhuje zákaz olověného střeliva implementovat v podobě úplného zákazu jeho prodeje. Argumentuje přitom snazším vymáháním práva, kdy orgány veřejné moci nebudou muset řešit, zda střelec olověné střelivo jen drží, či jej použil. Takovou plošnou kriminalizaci považujeme za nepřijatelnou motivaci pro legislativní změny.
Olovo v rybářství
Olovo a jeho slitiny se používají také v rybářství. Vysoké hustoty olova se využívá pro odhazování nástrahy na velké vzdálenosti, případně pro udržení nástrahy ve zvolené hloubce s ohledem na rychlost proudění vody. Olověná zátěž je zde prostředkem a pevnou součástí udice. Uvíznutí zátěže pod hladinou samozřejmě nelze vyloučit, nikdy se však nejedná o záměr. Uvíznutí znamená pro rybáře ztrátu finanční i časovou.
V České republice není známo zvýšení obsahu olova ve svalovině ryb v souvislosti s výkonem rybářského práva. Lokálně byla prokázána pouze zvýšená zátěž olovem v sedimentech dna v souvislosti s chemickým průmyslem či lodní dopravou, kde olovo tvoří podstatnou část nátěrů lodí.
Aby přesto nedocházelo ke kontaminaci vodního prostředí, používají rybáři již dnes zátěže z alternativních materiálů. U olověných zátěží se dnes často používá povrchové potahování – olověné jádro je obaleno plastem či pogumováno, případně ošetřeno nalitím za horka do forem z mosazi či oceli. S vodním prostředím tak dále nekomunikuje. Tam, kde neexistují požadavky na plasticitu zátěže, lze použít další druhy kovů, jako jsou měď, mosaz nebo wolfram.
V případech, kdy je třeba zachovat plasticitu zátěže (drobné vyvažovací zátěže – broky při lovu na plavanou), však olovo nahradit nelze. Na tom se shodují rybáři i EFTTA (Evropské sdružení výrobců a prodejců rybářských potřeb).
Většina alternativních zátěží i střeliva představuje jen jinou formu negativního vlivu na životní prostředí. Měď je toxická pro vodní bezobratlé, zinek vysoce toxický pro rybí plůdek. Je lehčí a tvrdší než olovo, rychle oxiduje na povrchu, ve vodě je tak nápadný.
Další nevýhodou alternativ jsou špatná opracovatelnost a vysoká cena. Například wolfram má velkou hustotu, na druhé straně je extrémně teplotně stabilní (nedá se odlévat), spéká se ve formě prášku až za použití extrémně vysokých teplot. Jeho světové zásoby jsou omezené, proto je velmi drahý. Není plastický, praská a nelze jej tedy použít jako náhradu v případě vyvažovacích zátěží – broků.
Olovo v české přírodě neškodí
Zpráva ECHA má být podkladem pro restriktivní evropskou legislativu. Podkladem, který však staví na velmi slabých argumentech podložených nepřesnými údaji. Bagatelizuje negativní dopady a zveličuje předpokládané pozitivní. Jakákoli nová povinnost či zákaz ukládané občanům by přitom měly být podloženy argumenty přesvědčivými a statistikami alespoň přesnějšími.
Olovo pocházející z lovu a rybolovu v české přírodě neškodí. Regulaci založenou na této zprávě ECHA je třeba beze zbytku odmítnout jako neopodstatněnou. Nezavádějme plošné restrikce tam, kde nejsou obhajitelné.
O Českém rybářském svazu
Český rybářský svaz, z. s., je jedním z největších spolků v ČR. Sdružuje více než 245 000 členů. Jeho posláním je zejména výkon rybářství, tj. chov, zušlechťování, ochrana a lov ryb, popřípadě vodních organismů v rybníkářství nebo při výkonu rybářského práva. Spolek aktivně vychovává děti a mládež v oboru rybářství a rybářského sportu, ochraně přírody, čistoty vod a životního prostředí. Rozvíjí a popularizuje rybářský sport, organizuje rybářské soutěže a účast v nich na všech úrovních.
O Českomoravské myslivecké jednotě
Českomoravská myslivecká jednota je organizací sdružující české myslivce již od roku 1923. Pro svých 60 000 členů i širokou veřejnost ochraňuje myslivost jako kulturní dědictví a aktivně pečuje o její trvalý rozvoj. Podporuje činnost myslivců v oblasti péče o zvěř a krajinu, organizuje zkoušky z myslivosti, pro myslivecké hospodáře, zkoušky upotřebitelnosti loveckých psů a sokolnické zkoušky. Od místní až po mezinárodní úroveň zajišťuje společenské akce, udržuje a rozvíjí myslivecké tradice. Děti a mládež vede k poznání přírody a respektu k ní. Organizuje myslivecký tábor s padesátiletou tradicí, pořádá výtvarné soutěže a podporuje myslivecké dětské kroužky po celé České republice.
Máte-li zájem o další informace, prosím kontaktujte:
Tomáš Kočica, tiskový mluvčí ČRS
+420 725 430 242, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Martina Novotná, PR specialista ČMMJ
+420 732 803 754, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
