27. červen je od roku 1985 oficiálním svátkem spojeným se sportovním rybolovem (a chovem ryb vůbec). Od roku 2001 je tento svátek dokonce pod oficiální záštitou OSN. Primárním cílem ustanovení tohoto svátku bylo upozornit na nutnost ochrany rybích populací s důrazem na dlouhodobou udržitelnost.
Sportovní rybolov do naší krajiny patří odnepaměti. V posledních dekádách prochází bouřlivým vývojem - změnily se nejen rybolovné techniky (často díky vývoji dokonalejších materiálů, o nosnosti současných vlasců i "realističnosti" přívlačových nástrah se našim dědečkům mohlo pouze zdát)), ale hlavně se změnil přístup rybářů ke koníčku jako takovému. Nebo alespoň většiny. Ještě před několika desítkami let byla představa puštění mírové ryby záležitostí hrstky podivínů, dnes si velká část rybářů velmi vybírá, kterou rybu (a jestli vůbec) pozvou k sobě do kuchyně. Takřka 20 % rybářů si rybu neponechá vůbec - ze způsobu zajištění večeře se tak stále více stává ryze sportovní záležitost.
Změna struktury rybího společenstva
"Za mých mladých let, to byly ryb plné řeky". Tuhle větu asi každý rybář nejméně jednou slyšel, někteří z nás ji i sami vyřkli. Je ale oprávněná? Když pomineme, že zub času nám z hlavy často nekompromisně smaže vzpomínky na desítky hodin u prutu bez záběru a ponechá vzpomínku na nedělní ráno, kdy to "zrovna bralo", pak je na té větě asi i kus pravdy. Kus proto, že záleží na tom, o kterém rybím druhu budeme mluvit. Lipani a pstruzi potoční jsou opravdu kriticky ohrožení, lhostejno zda díky zvýšené predaci (kormorán, volavka, vydra), snížené přirozené reprodukci (víte, že třeba kolem Prahy je cca 90% odchovných potoků nepoužitelných, protože vlivem tepla a sucha v posledních letech vysychají..?) nebo změnou kvality vody i morfologie toků (malé vodní elektrárny odčerpávající vodu, čističky odpadních vod filtrující živiny, ale ponechávající rezidua farmak, nešetrné regulace vodních toků...). Jisté je, že prosté vysazování lipanů a pstruhů sice zajistí rybářům úlovky, ale zajistit přirozenou reprodukci se stále v potřebném rozsahu nedaří. Opačná situace je u ryb, kterým teplejší prostředí vyhovuje - ještě na počátku devadesátých let byl úlovek většího sumce snem většiny rybářů a když se někomu povedlo naší největší rybu ulovit, mluvilo se o tom v místní hospodě ještě několik týdnů. Když se povedl kapr přes padesát, chodila se na něj dívat polovina rybářů u rybníka. Dnes je situace jiná - výrazně se zvýšila velikost (a počet) vysazovaných ryb a půlmetrový kapr je pro řadu rybářů důvodem k mírně rozladěné poznámce "zase malej.."
Změna struktury vysazovaných ryb
To, že například kapr se vysazuje ve velkých počtech (a v porovnání s minulostí) i ve výrazně vyšších velikostech je neoddiskutovatelný fakt. Co se ale změnilo nejvíc je to, že se vysazuje (řádově) mnohem více ostatních druhů ryb než v minulosti. Je to způsobeno právě zhoršenými podmínkami pro jejich přirozenou reprodukci - bez umělého vysazení to už jednoduše nejde. Pro srovnání, v roce 2018 bylo vysazeno 2,5 milionu kaprů a 11 milionů "nekaprů" - candátů, okounů, štik, úhořů, parem, podouství, ostroretek... V roce 2006, tedy o lehce přes deset let nazpět, to bylo (stejných) 2,5 milionu kaprů (průměrná váha byla o 20% nižší), ale jen 7,5 milionu "nekaprů". Pokud bychom se podívali ještě víc nazpět, v roce 1997 to bylo 2 miliony kaprů a 6,8 milionu kusů ostatních ryb. Velmi dobře je také vidět změna chování rybářů v oblasti ponechaných úlovků - například v roce 1990 tvořil kapr 46% ponechaných úlovků, v roce 2018 už 62%. Pro obsádku našich řek a rybníků je to v principu dobrá zpráva - kapr patří mezi nejjednodušeji produkovatelné ryby a pokud mají rybáři šanci si ponechat kapra, pouští (mnohem ohroženější) ostatní druhy ryb. Mimochodem, množství vysazovaných kaprů může být tak vysoké právě proto, že si je rybáři ponechávají; pokud by to tak nebylo, muselo by se vysazované množství drasticky snížit. Každá voda má totiž určitou úživnost a v řadě případů se pohybujeme velmi blízko její hranici (a někdy i lehce přes).
Zvýšená ochrana ryb
Určitá restriktivní opatření ve snaze o ochranu ryb jsou v poslední době poměrně častá. Pokud jsou zaváděna s rozmyslem, mají bezpochyby svůj smysl. Ať už se jedná o zvýšení lovné míry nejohroženějších druhů (například zvýšená míra lipana, která se prakticky rovná jeho celoročnímu hájení), nebo omezení určitých rybolovných technik (minimální velikost nástražní rybičky, omezení trojháčků na pstruhových vodách..). Je totiž nutné počítat i s poměrně vysokou úmrtností ulovených, ale puštěných ryb. Je určitě chvályhodné, když rybář pustí zpět mírového candáta, ale pokud mu předtím vypáčí hluboko zažranou nástražní rybku a pustí ho zpět po tradičním několikaminutovém focení, jsou jeho vyhlídky na přežití nevalné a rybář by pravděpodobně udělal pro revír lépe, pokud by si ho rovnou ponechal. Zvýšení lovné míry také nemusí mít vždy požadovaný efekt (více větších ryb v revíru) - zejména u teritoriálních dravých ryb platí, že si "své" území velmi dobře hlídají a jakékoli narušitele (i svého druhu) bez milosti likvidují. Půlmetrová štika tak zabere prostor několika desítek metrů čtverečních, metrová štika už v praxi znamená, že na stovkách čtverečních metrů žádný jiný dravec nemá šanci prosperovat. Je pak otázkou, zda je lepší na "svém" rybníčku mít padesát středně velkých, nebo pět velkých štik.
Samostatnou kapitolou by mohla být i činnost rybářské stráže, dohlížející na dodržování předpisů spojených se sportovním rybolovem. Kontrolní mechanismy jsou jednoznačně efektivnější, než byly dříve - už jenom díky tomu, že mobilní telefon má u sebe téměř každý a velmi často pak jede Policie ČR nebo rybářská stráž "na jisto". Velkou část práce také odvádí v poslední době často zaváděná profesionální rybářská stráž, která aktivně revíry kontroluje i v době, kdy "dobrovolní" porybní tráví čas v zaměstnání. Tímto děkujeme všem rybářům, kteří nejsou ke svému okolí lhostejní - ať už ohledně upozornění na častá porušování rybářského řádu v určitých lokalitách, nebo třeba pomoc s likvidací odpadků po méně uvědomělých kolezích. Je totiž mnohem efektivnější v případě problému kontaktovat porybného, hospodáře nebo přímo Policii ČR než se poté (už zbytečně) rozčilovat na sociálních sítích.
Petrův zdar!
Tomáš Kočica
|
Při příležitosti Světového dne rybářství probíhá po celé České republice celá řada akcí, převážně určená pro děti a mládež. Jedna z těch tradičních proběhla 27. června na Městském ostrově v Písku - děti měly šanci zúčastnit se celé řady soutěží a disciplín s rybářskou tématikou, nesměl chybět ani lov ryb a ukázky rybolovné techniky pod vedením mnohonásobné mistryně světa v rybolovné technice (casting sportu) Kateřiny Markové. Ty nejšikovnější byly za svůj výkon patřičně odměněni.                                  Autor fotografií: Jiří Marek |
