„Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným“, dal by se aplikovat slavný výrok postavy z Vančurova románu na situaci, která se letos v létě odehrávala na některých našich rybnících. Ale tady podobnost končí, rozhodně se nedá mluvit o „rozmarném létě“.

 

Asi jen málokomu unikly během prázdnin v médiích poplašné zprávy o nákaze ryb jakýmsi herpesvirem, který kosí jeden rybník za druhým a o nutné likvidaci celých obsádek. Vzápětí nato následovala záplava dotazů a více či méně fundovaných komentářů. Cílem tohoto článku je pokud možno objektivně vysvětlit situaci a některé informace uvést na pravou míru.

Co je to KHV?

Koi herpesviróza, jak zní český název, je virové onemocnění, jehož původcem je kapří herpesvirus 3 (Cyprinid herpesvirus 3; CyHV-3). Je to vysoce nakažlivé onemocnění, jehož následkem zpravidla bývá úhyn ryb. Vyskytuje se při teplotě vody 16 – 25 °C, nejčastěji kolem 23 °C. Při teplotách nad 28 °C už k propuknutí onemocnění zpravidla nedochází.

V přirozených podmínkách virus napadá pouze kapra a jeho barevnou varietu koi. V experimentálních podmínkách se podařilo nakazit i křížence koi a karase obecného (Carassius carassius) a křížence koi a karase zlatého (Carassius auratus), včetně rozvinutí klinických příznaků onemocnění. Byla testována možnost nakažení dalších druhů ryb, u některých z nich byla po pobytu v nádrži společně s infikovanými koi detekována DNA viru v kůži nebo v žábrách, ale ke klinickému onemocnění nedošlo. V literatuře se uvádí, že vnímavé jsou všechny věkové kategorie kapra a koi, kromě nejmenšího plůdku (cca do 1 cm délky). Koi herpes virem se nemůže nakazit člověk ani jiný savec.

Klinicky se KHV projevuje ne příliš specificky – dezorientovaným plaváním, snížením až zástavou příjmu potravy, shromažďováním ryb v okysličenější vodě (u hladiny, u přítoku nebo vzduchovacího kamene) a nouzovým dýcháním (troubením). Po vylovení jsou viditelné změny na kůži (nepravidelná tvorba slizu – jakoby skvrnitý vzhled, někdy zarudnutí), na očích (zapadlé oko) a na žábrách (od zvýšeného zahlenění až po rozsáhlou nekrózu žaberních oblouků).

Devastující žaberní tkáně, následovaná sekundárním zaplísněním a zapadlé oko jsou typické patologické stadiu koi herpesvirózy

 

Diagnostika

Základem diagnostiky většiny virových chorob nejen ryb je kultivace původců (virů) na buněčných liniích. Zjednodušeně řečeno se kousek tkáně, v níž by mohl být přítomen virus, rozmixuje a přidá do sterilní nádobky, kde jsou v živném médiu narostlé standardizované vnímavé buňky. Pokud je ve vyšetřovaném materiálu virus přítomen, infikuje buňky, pomnoží se v nich a tím je zlikviduje, což se projeví prázdnými místy v souvislém nárostu buněk.

Kultivace KHV je však obtížná a ne vždy úspěšná, proto se za bernou minci bere výsledek vyšetření založeného na vyhledávání a namnožení známého úseku virové DNA, metody zvané polymerázová řetězová reakce (PCR; Polymerase Chain Reaction). Jedním z typů PCR (real-time PCR neboli qPCR) je možno dokonce kvantitativně určit, kolik kopií viru je ve tkáni přítomno.

Častým nálezem u nemocných ryb je nepravidelná tvorba kožního slizu způsobující vzhled povrchu kůže

 

Šíření nákazy

Infekce se šíří přímým kontaktem zdravých ryb s nakaženými, vodou, exkrementy, ale také rybářským náčiním a pomůckami. U infikovaných ryb je virus detekován v kožním slizu už druhý den po nakažení. V tu dobu ještě ryby přijímají potravu a je tedy možné je ulovit. Podběráky, vezírky a další síťové pomůcky mohou být zdrojem infekce ještě i po 24 hodinách, zvláště když jsou ponechány mokré a ve tmě. Je možné je vydezinfikovat např. Savem nebo roztokem chloraminu, ale nejjednodušší prevencí tohoto přenosu nákazy je důkladné vysušení síťových pomůcek na slunci.

Pokud se týká přenosu vodou, velmi záleží na tom, zda, za jak dlouho a v jaké koncentraci přijdou s infikovanou vodou do kontaktu vnímavé ryby (kapři, koi). Ideální podmínky pro šíření viru jsou v produkčních rybnících, kde jsou v... (pokračování zde)