Třetí díl seriálu Jak funguje Svaz se zaměřuje na hlavní schéma finančních toků. Kromě financí získaných z dotací a vlastní činnosti (například prodejem nevyužité produkce rybochovných zařízení), pak hlavní tři zdroje financování tvoří platby za povolenky, členské známky a finanční úhrady pracovní povinnosti („brigády“).

V prvním díle seriálu jsme se zabývali organizačními složky Svazu – místními organizacemi, územními svazy a hlavním spolkem („Republikovou radou“). Každá z těchto složek je financována odlišným způsobem. Ale pojďme postupně.

Menší část rozpočtu Svazu je tvořena příjmy z dotací a grantů. Z nich je nejvýznamnější Operační program Rybářství 2014 - 2020, sloužící například k odbahnění rybníků, rekonstrukce a modernizace sádek, podporu ohrožených druhů (konkrétně úhoře) a další; v průměru ročně čerpají organizační složky přibližně 8 mil. Kč (43mil. Kč v období 2014-2018). Druhým klíčovým zdrojem financí,  určeným pro zarybňování rybářských revírů je dotační titul MZe 17 - Podpora mimoprodukčních funkcí rybářských revírů, který přináší uživatelům revíru přibližně 11 mil Kč ročně (v letech 2015-2018). Jedná se také o částečnou kompenzaci škod, způsobenou rybožravými predátory (kormorán, vydra) na revírech; v rámci revírů totiž není možné žádat o náhradu škod (narozdíl od produkčních ploch) dle zákona č. 115/2000 Sb. (Zákon o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy).  Ani jeden z těchto dotačních titulů nicméně není "nárokový" - systematicky tedy není možné s nimi v rozpočtu počítat. Žadateli jsou standardně jednotlivé organizační složky - MO, ÚS i hlavní spolek.

Dostáváme se platbám členské základny. Nejjednodušší systém „přerozdělení“ se týká brigád. Žádný totiž není, alespoň ve většině případů. Finance získané z úhrady pracovní povinnosti slouží k financování některých nákladů místních organizací - zejména péče o revíry a rybochovná zařízení, rybářských kroužků, vybavení rybářské stráže a podobně. Výši úhrady také standardně stanovují právě místní organizace. Mírně zjednodušeně tak můžeme konstatovat, že finance získané touto cestou zůstávají vždy místní organizaci. Mírně zjednodušeně proto, že některé územní svazy mají částečně odlišný systém – například Západočeský územní svaz stanovuje výši úhrady brigád plošně, a takto vybrané finance přerozděluje mezi jednotlivé MO podle pevně daných kritérií – například podle počtu členů, revírů, o které se starají a podobně. Do MO se ale vrací celá částka, která byla vybrána (= územní svaz si nic neponechává).

O něco složitější systém se týká členských známek. Finance vybrané za prodej známky se totiž dělí na tři části a každá z nich náleží jedné organizační složce. Nejméně jedna polovina náleží místní organizaci (50% u dospělých, 55% u dětí a mládeže), část připadá územnímu svazu (37% u dospělých, 30% u dětí a mládeže) a část hlavnímu spolku (13% u dospělých, 15% u dětí a mládeže). Členské známky slouží jako hlavní nástroj financování hlavního spolku, územních svazů i místních organizací z pohledu nejen provozních nákladů,  ale také například činnosti sportovních odborů a sportovní reprezentace, odborů činnosti s dětmi a mládeží a podobně. Za zmínku stojí i fakt, že na tomto systému se podílí i Moravský rybářský svaz, který část platby svých členských známek ve výši 16 Kč přispívá ČRS – primárně právě na činnost sportovních odborů a národní i mezinárodní reprezentace, která je pro oba hlavní svazy společná.

Třetím, a nejkomplikovanějším systémem, je přerozdělení financí z prodeje povolenek, jejichž hlavním účelem je financovat zarybnění rybářských revírů. Aby bylo možné vydávat povolenky, platné na revírech více uživatelů, bylo nutné dosáhnout vzájemné dohody o uznávání povolenek k lovu ryb mezi jednotlivými uživateli rybářských revírů. V případě územních povolenek je jím některá z forem Statutu krajského rybolovu; do tohoto vztahu (ani do financí získaných prodejem územní povolenky) hlavní spolek nijak nevstupuje. Zjednodušeně řečeno - u územních povolenek náleží celá jejich hodnota uživateli revíru, zpravidla územnímu svazu (malou část v řádu desítek korun si nechává pouze prodejce jako provizi). Ve specifických případech se může praxe mírně odlišovat - například ve vztahu k místním organizacím, které jsou sami uživateli revíru a prostřednictvím ÚS ho vkládají do společného rybolovu.

Řízení financí za prodej celosvazových povolenek funguje na zcela jiném principu než povolenek územních.  Klíčovým je tzv. Statut celosvazového rybolovu, který stanovuje nejen vzájemné uznávání jedné povolenky, ale také kalkulaci jejich cen, redistribuci financí získaných z jejich prodejů a řadu dalších náležitostí. Prohlédnout si ho můžete zde. Veškeré finance z jejich prodeje putují „do jednoho pytle“ a následně se přerozdělují zpět mezi uživatele revírů. Do letošního roku probíhala tato redistribuce pouze na základě jednoho kritéria – počtu úlovků. Sečetly se veškeré úlovky, dosažené na celosvazové povolenky, spočítala se hodnota jednoho kilogramu úlovku a na jejím základě se veškeré tyto finance rozdělily mezi uživatele, na jejichž revírech byly tyto úlovky dosaženy.  Poslední dekáda byla ve znamení diskuzí o tom, zda je redistribuce postavená pouze na jednom parametru (a stejné náhradě za kilogram bez ohledu na druh) dostatečná. V letošním roce se povedlo Republikové radě pod vedením předsedy ČRS Dr. Macha najít vzácnou shodu – po deseti letech diskuzí byl jednomyslně (!) přijat aktualizovaný Statut celosvazového rybolovu. Tento návrh, podpořený Hospodářským odborem, již obsahuje nové řešení a strukturu CS redistribuce dle návrhu vedoucího Hospodářského oddělení Rady ČRS Ing. Lička a předsedy Hospodářského odboru p. Horáka. Od dalších let tak bude tento systém jiný – do redistribuce budou vstupovat i jiné parametry jako je počet docházek, struktura úlovků (jiná je náhrada úlovku kapra a jiná např. candáta). Rovněž do redistribuce nebudou vstupovat dosažené úlovky a docházky člena na revírech vlastního územního svazu (za ně dostane územní svaz náhradu ve výši 80 % ceny územní povolenky).  Do výpočtu redistribuce se budou započítávat pouze úlovky dosažené na celosvazovou povolenku na revírech jiného územního svazu než je lovící členem, čímž bude zabráněno případným pokusům o „dopisování“ úlovků, které tímto pozbývá jakýkoli smysl.

Liší se také výpočet ceny, za kterou jsou celosvazové a územní povolenky nabízeny rybářům. Cenu územní povolenky si (z pozice uživatele revíru) stanoví územní svaz podle předpokládaných nákladů na servis, zarybnění, dopravu, nájmy, rybářskou stráž a podobně. Cena celosvazové povolenky je jasně daná – odpovídá násobku průměrné ceny územních povolenek a pevného koeficientu 1,8. Její cena je tak vždy závislá na ceně územních povolenek. Faktem je, že v posledních několika letech byla rozhodnutím zástupců uživatelů revírů (Republikové rady) tato hodnota držena mírně nižší – umožnily to rezervy minulých let i nárůst počtu prodaných CS povolenek. Vzhledem k očekávanému růstu nájmů za vodní plochy i snaze kupovat další revíry, častějšímu zavádění profesionální rybářské stráže a nárůstu cen násad bude cena CS povolenky nadále kalkulována bez tohoto umělého snižování a koeficient 1,8 bude do budoucna pevný. Díky tomu se také dočkaly zlevnění celosvazové povolenky pro děti a mládež, což určitě ocení zejména jejich rodiče. Pevně stanovený koeficient umožní nejen udržení stávajících revírů (a nákup dalších), ale i možnost lepší péče o ně – od zvýšení zarybnění s důrazem na sportovně atraktivní i ohrožené druhy až po zvýšení jejich ochrany profesionalizací rybářské stráže.

Redistribuce financí za celosvazové povolenky vychází z těchto konkrétních principů:

1. Pevně kalkulovaná cena celosvazové povolenky

Cena celosvazových povolenek je pevně stanovena ve výši 1,8 násobku průměrné ceny územních povolenek pro daný rok.

2. Odečet 80 % hodnoty územní povolenky z každé příslušné prodané celosvazové povolenky jako příjem pro ÚS

Hodnota odečtu z každé prodané celosvazové povolenky příslušným úzmením svazem jako příjem ÚS bude činit 80 % z ceny příslušné územní povolenky za rok výpočtu redistribuce.

Příklad: Cena roční celosvazové mimopstruhové (CS MP) povolenky pro dospělé je 2 500 Kč, cena roční územní povolenky pro dospělé je 1 200 Kč. Příslušný územní svaz, který svému členovi vydá CS MP povolenku si ponechává 960 Kč (80 % z 1200 Kč, zbývající částka (2 500 Kč – 960 Kč = 1 540 Kč) vstupuje do redistribuce za docházky a úlovky.

3. Společná redistribuce za docházky a úlovky pro P i MP revíry

Výpočet redistribuce za úlovky a docházky bude probíhat společně pro pstruhové i mimopstruhové revíry, resp. pstruhové i mimopstruhové povolenky. Tím dojde k odstranění výrazné disproporce mezi výší náhrad za úlovky stejného druhu ryby na pstruhovém a mimopstruhovém revíru. Do této chvíle byla výše náhrady např. za ponechaného pstruha obecného z pstruhového revíru několikanásobně vyšší než za pstruha z mimopstruhového revíru (cca 145 Kč/kg na MP a 400 Kč/kg na P revírech).

4. Do redistribuce vstupují jen docházky a úlovky členů jiného územního svazu 

Do výpočtu redistribuce nejsou započítány docházky ani úlovky vlastních členů (držitelů CS povolenek) na vlastních revírech. Náhrada za úlovky a docházky vlastních členů je řešena fixním odpočtem ve výši uvedených 80 % z ceny územní povolenky příslušného územního svazu za každou jím prodanou celosvazovou povolenku  (viz bod č. 2). Tímto krokem dojde k eliminaci vlivu např. zkreslování výše dosažených úlovků.

5. Zohlednění počtu docházek

Z celkové částky, která vstupuje do redistribuce za docházky a úlovky (výnos z prodeje celosvazových povolenek po odečtu 80 % hodnoty územní povolenky a odečtu režijních nákladů) bude podíl ve výši 15 % rozdělen  na základě počtu docházek. Do kalkulace docházek budou započteny pouze docházky na revíry územních svazů, ve kterých rybář není členem. Cílem je zohlednění faktu, že i návštěva revíru bez ponechání úlovku představuje pro uživatele revíru určitou zátěž (sekundární úmrtnost ryb po jejich puštění, náklady na nájem revíru, činnost rybářské stráže, úklid revírů, apod.)

6. Zohlednění dosažených úlovků podle druhu ryb

Zbylá část  redistribuce (po odečtu 15 % za docházky) bude rozdělena mezi územní svazy na základě dosažených úlovků. Opět budou započítány pouze úlovky na „cizích“ revírech, tedy těch, kterých rybáři dosáhnou na revírech územních svazů, jejichž nejsou sami členy. Výše náhrad za kilogram bude odlišná podle druhu ponechané ryby (doposud byla náhrada za kilogram např. candáta ve stejné výši jako za kilogram cejna). Ty jsou nově rozděleny do tří kategorií:

• Kategorie 1 – candát, úhoř, pstruh obecný, lipan a hlavatka

Nejvýše ohodnocená kategorie bude odpovídat pevně stanovené náhradě ve výši 400 Kč/kg úlovku.

• Kategorie 2 – štika, sumec, pstruh duhový, siven, lín, mník a okoun

Druhá kategorie bude mít také pevně stanovenou výši náhrad – kilogram úlovku bude vyplácen ve výši 300 Kč.

• Kategorie 3 – ostatní rybí druhy

Třetí kategorie nemá výši náhrad stanovenou pevnou částkou, její výše bude každý rok vypočítávána ze zbývajících finančních prostředků v redistribuci po vyplacení úlovků ryb z první a druhé kategorie.

Příklad (velmi zjednodušený): Za kalendářní rok nachytali rybáři 100 kilogramů ryb z kategorie 1, 250 kilogramů ryb z kategorie 2 a 800 kilogramů ryb z kategorie 3. Celková výše redistribuce, určená k úhradě úlovků, je 235 000 Kč. Vyplaceno tedy bude 40 000 Kč za úlovky kategorie 1 (100 kg x 400 Kč/kg), 75 000 Kč za úlovky kategorie 2 (250 kg x 300 Kč/kg) a cena za kilogram úlovku ryby ve třetí kategorii bude po dopočtení 150 Kč/kg a celkem 120 000 Kč (800 kg x dopočtených 150 Kč/kg). Dopočteno jako: 235 000 Kč - 40 000 - Kč - 75 000 Kč/800 kg.

Pokud máte k této problematice nějaké dotazy, neváhejte se obrátit na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.; relevantní dotazy s odpovědí budeme zveřejňovat na konci tohoto článku. V příštím díle se podíváme na přestupky a rybářskou stráž - jaká jsou její oprávnění, jaký je postup při projednání přestupku, kdo ho projednává a jak je možné se odvolat, pokud rybář s výsledkem nesouhlasí.

Petrův zdar!

^{Tomáš Kočica}