S předsedou na stráži

A jak hodnotí kontrolu předseda ČRS?

Pane předsedo, jak hodnotíte dnešní kontrolu?

Upřímně, jsem mile překvapen. V poslední době se sociální sítě hemží příspěvky s fotkami z kontrol plné odpadků, podměrečných ryb, opilých rybářů a porušování řádu. Realita je samozřejmě úplně jinde, naprostá většina rybářů je slušná a nemají problém pravidla dodržovat. Jasně že se najdou výjimky - jako všude, je to o lidech. Ale rozhodně se nejedná o standard.

Během kontroly jste s rybáři řešil, co je na svazových vodách nejvíc trápí. Co bylo nejčastějším tématem?

Nepořádek a odpadky byla jedna z hlavních věcí, na kterých se lovící shodli, že jim na svazových revírech vadí nejvíce. Čekal jsem, že hlavními tématy budou lov nonstop, horní míry a omezení ponechaných úlovků a překvapilo mě, jak málo se na tom rybáři shodnou. Každý na to má názor, ale málokdy stejný. Vycházelo to tak padesát na padesát, nadpoloviční názor převládal jen u podpory většího omezení ponechaných ryb, ale už ne u toho, jak moc úlovky omezit, nebo kterých druhů by se to mělo týkat.

Myslíte, že je kontrola svazových revírů dostatečná?

Jak kterých. V rámci svazových revírů působí přes pět tisíc členů rybářské stráže, z toho až na pár výjimek jsou všichni dobrovolníci, kteří tuto práci vykonávají v rámci svého volného času a bez nároku na finanční odměnu. Často na úkor času stráveného s rodinou nebo koníčků, za což bych jim moc rád poděkoval. Přináší to s sebou velkou dávku zodpovědnosti a občas také riziko, že se porybný dostane do konfliktu s lovícím, jehož představa sportovního rybolovu není v souladu s rybářským řádem. Věřím, že mluvím za celý Svaz, když řeknu, že si této snahy a aktivity opravdu ceníme – dobrovolná stráž je velmi důležitým článkem v systému svazového sportovního rybolovu. Má ale určitá omezení a limity, nemůžeme po dobrovolné stráži chtít (ani očekávat) stejné výsledky jako u profesionální stráže. Řada revírů je tak chráněna nedostatečně.

Je cesta, jak tuto situaci řešit?

Někteří uživatelé revírů postupně přistupují k zavedení tzv. profesionální a poloprofesionální rybářské stráže, která má kontrolu revírů na starosti a doplňuje činnost dobrovolné RS. Samozřejmostí je i fakt, že "profíci" mají přístup k lepšímu technickému vybavení - od lodí až po noční termovize. Z pohledu uživatele revíru je také velmi důležité aktivně komunikovat s členy dobrovolné RS a připravit jim co nejlepší podmínky. Například na Orlíku se v minulém roce pořídila další výkonná loď, zájemcům z řad RS s působností na Orlíku se nabídl Kurz vůdce malého plavidla na účet Svazu a přineslo to výborné výsledky - počet kontrol se meziročně více než zdvojnásobil. Naprosto zásadní jsou i pravidelná školení RS, která by měla být pro porybné samozřejmostí. Kdo jiný musí naprosto precizně ovládat všechny pravidla a předpisy, když ne člen rybářské stráže?

Zmínil jste možnost konfliktu mezi RS a lovícím, dá se tomu nějak předejít?

V první řadě maximální možnou profesionalitou a lidskou slušností. Pro řadu rybářů je setkání s rybářskou stráží adrenalinovou záležitostí. A to i v situaci, kdy pravidla dodržuje a nemá se čeho bát. Odznak a průkaz dokáže rozklepat kolena i jinak docela suverénním rybářům. Není možné automaticky považovat rybáře za provinilce a podle toho k němu přistupovat. Spojuje nás stejný koníček, a pokud vyžadujeme po rybářích slušnost a respekt k pravidlům, musíme to samé v první řadě dodržovat sami. K tomu se váže i určitá dávka lidského přístupu a zdravého rozumu – když potkáte na revíru desetiletého kluka se špulkou vlasce v ruce jak loví plotičky (samozřejmě bez příslušné povolenky), můžete ho prohnat úředním šimlem a vytvořit mu traumatickou vzpomínku na první úlovek, nebo ho nasměrovat na nejbližší rybářský kroužek a poradit, jak získat první povolenku (která je navíc v polovině územních svazů zdarma). Není v kompetenci Svazu direktivně nařídit, který z těchto přístupů je lepší. To je na svědomí porybného, občas pomůže i vzpomínka na jeho první rybářské krůčky.

Měla by tedy být rybářská stráž k přestupkům tolerantnější?

Určitě nenaznačuji, že tolerance by měla být bezbřehá. Bohužel u revírů se setkáme i s lovícími (úmyslně nepoužívám slovo „rybáři“), kteří si pletou lovné místo se smetištěm, k rybám se chovají tak, že i puštěné úlovky nemají valnou šanci na přežití a devastují celé své okolí. Tady je nekompromisní přístup nezbytný – je potřeba si uvědomit, že drtivá většina revírů není v majetku Svazu a i několik jednotlivců, kteří po sobě zanechávají systematický nepořádek může vést k ukončení smlouvy s majitelem a ke ztrátě revíru. Na jejich chování pak doplácí rybářská většina – a fakt je, že většina rybářů je slušných a pokud se nějakého prohřešku dopustí, je to spíše nepozorností (zapomenutý peán) než cíleným úmyslem.

Jak byste tedy drobnější přestupky řešil?

Roli rybářské stráže vnímám jako kontrolní stejně tak, jako výchovnou. Zákon umožňuje řešit řadu záležitostí domluvou a zápisem do povolenky bez jejího zadržení, stejně jako má RS možnost povolenku nezadržet a sepsat hlášenku, vedoucí k zahájení kárného řízení. A samozřejmě, v případě flagrantního a úmyslného porušení předpisů zadržet povolenku nebo i rybářské vybavení. Rozhodnutí, jak bude zjištěný prohřešek řešit, je samozřejmě na porybném -  vždy by to ale mělo být s maximální slušností a profesionalitou.

Chtěl byste rybářům něco vzkázat?

Hodně úspěchů a krásných úlovků. A pokud zrovna ryby nejdou, tak alespoň pohodový relax u vody. To je totiž na rybařině to nejkrásnější. Petrův zdar!

Rozhovor: Dr. Karel Mach, Tomáš Kočica