Ač je vydra říční krásným tvorem a v přírodě jistě má mít své místo, už dávno není živočichem, který by potřeboval tak vysokou ochranu, jaké se jí dostává. Na současný stav doplácejí nejen společenstva ryb a rybáři. Pojďme se společně podívat na problematiku vydry říční na českých vodách a současný stav a nastínit možnosti řešení situace.
O koho se jedná?
Vydra říční (Lutra lutra) je šelma z čeledi lasicovitých a zároveň je jediným druhem vydry vyskytujícím se na území České republiky. Obývá vodní i suchozemské prostředí. Vydra říční je široce rozšířena v Evropě, na velkém území Asie a v některých oblastech severní Afriky. Obývá oblasti do nadmořské výšky 2000 metrů, vzácněji i vyšší.
Vydra říční dorůstá délky přibližně 90 až 135 cm (včetně ocasu) a hmotnosti 3 až 15 kg. Dlouhé a štíhlé tělo je vybaveno krátkými končetinami a zploštělým ocasem, který používá jako kormidlo. Má krátkou, hustou, lesklou, na hřbetní straně kávově hnědou srst, na spodku je světlejší. Vydra může žít samotářsky i v rodinných skupinách. Živí se hlavně rybami, ale často nepohrdne ani jinou potravou. Reprodukce probíhá sezónně, často nezávisle na období. Samice rodí obvykle dvě mláďata, která jsou odstavena po jednom roce. Od dvou let již mohou sama zplodit další potomstvo.
Jak je nastavena současná ochrana?
Vydra říční je vedena v červeném seznamu IUCN (červený seznam ohrožených druhů) jako druh téměř ohrožený a je celoevropsky chráněna – zařazena v Přílohách II a IV směrnice č. 92/43/EEC o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Zařazena je také na Přílohu II Bernské úmluvy o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť. V ČR je vydra říční dle prováděcí vyhlášky č. 395/1992 Sb. zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny zařazena mezi druhy silně ohrožené.
Důležité je zmínit, i když česká ochrana přírody ve výčtu všech „ochranných legislativ“ toto často opomíjí, že Evropská směrnice chránící tento druh povoluje možnost se od zákazu regulace v určitých případech odchýlit. Toho již využili naši sousedé v Polsku, Německu a nejnověji v rakouském Salzburku.
Absolutní ochrana vyder je vzhledem k jejich celoplošnému rozšíření a dostatečně robustní populaci kontraproduktivní a paradoxně nahrává nelegálnímu lovu i za použití metod, které jsou nehumánní a nemají v dnešní společnosti místo, a sice lovu do želez či trávení jedem. Dochází ke kriminalizaci rybářů, kteří nemají žádnou možnost legální obrany proti atakům vyder na rybářských revírech ani na rybochovných zařízeních.
Proč nám vlastně vydra vadí?
Vydra je rybožravým predátorem. Ochrana přírody má bohužel pocit, že rybáři nemají rádi vydru jenom proto, že jim konzumuje ryby. To je však jen vrchol ledovce a skloubit soužití vyder, ryb i dalších na vodu vázaných živočichů a člověka je zásadní faktor, který by měl být nosníkem veškerého managementu tohoto živočicha. Ne vždy jsou však rádoby ochranářská tvrzení podložena relevantními údaji. Často se setkáváme s tvrzením, že vydry konzumují ryby pouze menších velikostí, běžně to bývá podloženo různými rozbory zbytků koster ryb v trusu atd. Nejen, že v trusu těžko objevíme, kolik dalších ryb vydry při lovu poškodí a ty hynou až následně, ale v případě ulovení velkých ryb nemůžeme kosterní pozůstatky v trusu objevit, protože vydra z takových ryb konzumuje pouze svalovinu a vnitřnosti, zbytek zanechá na místě. Jakékoliv debaty o selektivnosti predace vyder (vybírají si slabé a nemocné ryby), či o pozitivním vlivu ve smyslu snižování vnitrodruhové konkurence ryb, nepotřebují další komentáře.
Kvůli působení vyder přišli rybáři na řadě revírů o generační a remontní ryby, v důsledku čehož zkolabovala cenná původní rybí společenstva. Takovou škodu už nelze nahradit žádnými penězi. Podobně jsou na tom rybníkáři, kteří po návštěvách vyder v přezimovacích rybnících, tzv. komorách, sádkách či rybochovných objektech přicházejí spolu s generačními rybami o živé genetické zdroje, výsledky své dlouhodobé šlechtitelské, léty prověřené práce a zdroj své obživy. Tato státem posvěcená zkáza přitom bez jakéhokoli omezení pokračuje a v současné chvíli proti ní není žádná legální možnost obrany.
Vždyť vám stát ty sežrané ryby zaplatí…
To je pravda pouze částečně. Zákon č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy sice skýtá možnost finanční kompenzace, ale pouze za škody způsobené těmito živočichy na majetku. Náhradu škody na rybách tak lze uplatnit pouze v chovech ryb (rybníky, pstruhové farmy, sádky apod.). Ryby v rybářských revírech jsou podle občanského zákoníku zvířetem bez pána a jsou tzv. věcí ničí „res nullius“ tudíž uživateli rybářského revíru v takovém právním prostředí nevzniká škoda a nelze tak za ani požadovat náhradu. To je zkrátka fakt, se kterým se musíme smířit i přesto, že Český rybářský svaz každoročně vysadí do rybářských revírů ryby v hodnotě daleko přesahující 200 mil. Kč.
Trocha matematiky…
Způsobenou výší škod na obsádkách ryb v rybnících, na sádkách či v rybářských revírech vydra se svými více než 130 miliony korun ročně zdatně sekunduje kormoránovi velkému. Meziroční srovnání ukazují na setrvalý růst populace vydry na území ČR, přičemž denně tato populace zkonzumuje 5-6 tun ryb. Za rok tato hodnota atakuje jen těžko představitelných 2 000 tun ryb z rybníků a rybářských revírů. A to se bavíme „pouze“ o zkonzumovaných rybách. Reálné ztráty jsou ještě vyšší, neboť mnoho ryb uhyne v důsledku poranění či dlouhodobého stresu způsobeného vydrou na sekundární onemocnění. Ve velkém procentu se v tomto případě jedná o těžko nahraditelné generační a velmi cenné ryby.
Jen na rybářských revírech Českého rybářského svazu způsobí vydry každoročně škodu přesahující 40 milionů korun. Vysoké stavy vyder jsou vedle ryb pohromou také pro další, mnohdy chráněné druhy obojživelníků, mlžů a raků.
Proč je vydře dávána přednost před rybami? Že by byla u veřejnosti oblíbenější?
Kolik vyder ještě česká společenstva ryb snesou?
Pohled na mapu ČR z posledního plošného mapování vyder nepotřebuje rozsáhlý komentář. Podotýkáme, že mapování provedli ochránci nikoli rybáři, a jde tak vyloučit jakoukoliv osobní averzi vůči vydře, která by se tak mohla do mapy promítnout. V 70. letech 20. století přežívalo na území České republiky okolo 170 vyder. V roce 2000 už šlo odhadem o 700 až 800 vyder. K roku 2010 žilo v Česku pravděpodobně více než 2000 jedinců a počet stále stoupal. Od roku 2017 se na našem území vyskytovalo více než 4000 vyder, v roce 2020 pak odhadem 7000–8000 jedinců.
Zásadní otázkou, kterou by měla ochrana přírody začít intenzivně řešit je, kolik vyder tu vlastně můžeme mít. Nikdo z ochránců však nechce na tuto otázku odpovědět a obecným názorem ochrany přírody tedy je, že čím více, tím lépe. A „odborníci“, kteří postavili na vydrách svou kariéru, budou donekonečna ve výsledcích svých studií vzniklých za honosné podpory nejrůznějších grantů tvrdit, že je potřeba dalšího „výzkumu“. Jako rybáři se snažíme přijímat nejrůznější opatření ve vztahu především k populacím pstruha obecného a lipana podhorního (vysazování všech věkových kategorií, zvýšená míra, celoroční hájení, CHRO ad.), jako uživatelé revírů tak rybáře neustále omezujeme, načež přijde vydra, která žádná opatření neřeší a veškerá snaha přijde vniveč.
Vždyť tu vydry vždycky byly, co je najednou jinak…
Kdysi v dobách, kdy na velké části našeho území panovala příroda nikoliv člověk, toky byly bez regulací a přirozeně meandrovali českou krajinou, bylo vše o poznání jinak. Řeky poskytovaly rybám množství přirozených úkrytů a ani vydry to tak neměly jednoduché a panovala jakási přirozená rovnováha. Průmyslová revoluce a intenzifikace zemědělské výroby sebou přinesly fatální dopad na životní prostředí, což nesvědčilo ani rybám, ani vydrám. Mnoho toků prošlo regulací, nešetrně se narovnávaly, vydláždily, úkryty pro ryby se zničily.
S pádem socializmu se začalo intenzivně řešit vypouštění odpadních vod, budovaly se čistírny a kvalita vody v našich řekách se začala výrazně zlepšovat a české řeky byly plné ryb. Dařilo se lipanům i pstruhům a vody byly zásobovány jak přirozeným výtěrem, tak rybami z úspěšných odchovů na chovných potocích. Podotýkáme, že toto se dělo nejen na čistých podhorských vodách, ale i na městských regulovaných a zatížených tocích.
Do takového prostředí se začalo s obnovou populací vydry říční. Naše ryby byly vystaveny situaci, kdy v narovnaných tocích, jejichž rychlost obnovy do původního stavu ani zdaleka nekorespondovala s rychlostí šíření vyder, byly vystaveny kontaktu s predátorem, který nemá přirozeného nepřítele, a kterého naše ryby neviděly mnohdy i více než 100 let. Je pravdou, že si na něj opětovně nejspíše zase zvyknou, ale otázkou zůstává, jestli na tento pokus máme ještě dostatek ryb a proč riskovat dnes již tolik vzácné zbytky pstruhů obecných a lipanů.
Co s tím vším?
Rybáři jistě nepožadují bezhlavé zabíjení vyder za každou cenu. Nechceme však dopustit, aby se díky současné bezdůvodné ochraně vyder dostaly na seznam zvláště chráněných živočichů donedávna běžné druhy ryb. Jednoznačně tvrdíme, že regulace vyder je namístě v rybochovných zařízeních a v místech, kde jsou ohroženy jejich působením cenné populace salmonidů. Ztráty jsou mnohdy neudržitelné a budeme velmi rádi, pokud se do budoucna podaří nalézt kompromis mezi hospodařením v krajině a ochranou přírody. Společně s tímto opatřením pak musí přicházet opatření na zlepšování ekologicko-morfologického stavu našich revírů, především těch pstruhových, které jsou postiženy nejvíce.
Čím déle se bude s regulací vyder otálet, tím se budou populace našich ryb hůře vzpamatovávat. Pevně věříme, že ještě není pozdě, ale čas na další přemýšlení rovněž nezbývá.
To, že vydra není pouze českým problémem vyplývá i ze závěrů z jednání Rady Evropské unie pro zemědělství a rybolov, která zasedala 18. července 2022. Kdy tento orgán EU „se znepokojením konstatoval, že v posledních letech se pro provozovatele akvakultury staly značným problémem rostoucí populace predátorů, a to zejména chráněných druhů, jako jsou kormoráni a vydry. Zdůrazňuje skutečnost, že v mnoha oblastech jsou škody takového rozsahu, že podniky již nejsou ekonomicky životaschopné, a že pouhé kompenzace za ztráty způsobené predátory nejsou ekonomicky udržitelné. Poukazuje na to, že tento problém je další překážkou pro růst odvětví akvakultury, neboť v mnoha oblastech snižuje udržitelnost a ekonomickou životaschopnost tohoto odvětví a maří možnosti obživy závislé na akvakulturních činnostech. Naléhavě vyzývá Komisi, aby včas určila efektivní a účinná celounijní opatření v oblasti řízení s cílem zamezit škodám způsobeným predátory, které mají negativní dopad na akvakulturu, nebo tyto škody omezit.“
ČRS dlouhodobě činí kroky směrem k povolení racionální regulace tohoto přemnoženého predátora, aktivně se účastní veškerých jednání se zástupci státní správy i politické reprezentace k tomuto tématu, vystupuje v médiích, účastní se konferencí, seminářů a výstav, vede diskuze s ochranou přírody a mnohé další. Stále věříme, že se podaří dát v záležitosti vydry věci do pohybu, a že zvítězí zdravý rozum nad neuváženou absolutní ochranou tohoto druhu za cenu ničení některých cenných původních druhů ryb a také dalších živočichů vázaných na vodní prostředí. Lipana a pstruha obecného v našich revírech nemůže bohužel zachránit pouze jejich vysazování. Navíc kvalitní genetický materiál je i díky vydrám velice nedostatkový a získat kvalitní násadu je stále obtížnější.
Za ČRS Lukáš Mareš, Pavel Vrána
