Ve Spojených státech je metoda chyť a pusť často podmínkou lovu v chráněných územích. Důvodem je zachování původní populace. Pokud se ryby z řeky neodnesou, nemusí se nasazovat nové. Tato praxe má však mnohá úskalí, a přestože jsou všechny ulovené ryby vráceny zpět do vody, není jejich přežití stoprocentní. Mortalita puštěných ryb závisí na mnoha aspektech. Pojďme se na některé z nich podívat podrobněji.
Místo zapíchnutí háčku
Všechny studie, které se tématem zabývaly, došly ke stejnému závěru. Pokud je háček zapíchnut do citlivého místa, ryba mnohem častěji zemře. Podívejme se na příklad. Pokud bude mít ulovená plotice zapíchnutý v koutku tlamky, její přežití je velmi pravděpodobné. Avšak v případě zapíchnutého háčku do oka (s čímž bohužel moc nenaděláme), je velmi pravděpodobné, že cestou zasáhl i jiný důležitý orgán nebo žílu. Pokud se háček plotici zapíchne do žaber, které si během souboje potrhá, je šance na přežití mizivá.
Velikost ryb
Mortalita je ovlivněna velikostí lovených ryb pouze u některých druhů. Konkrétně se jednalo o pstruha, který k ní byl v menších velikostech náchylnější. Obecně můžeme říci, že malé ryby jsou náchylnější, neboť je mnohem pravděpodobnější zasažení důležitého orgánu a mají také vyšší nároky na kyslík.
Přirozená versus umělá nástraha
V našich podmínkách Rybářský řád nepovoluje lov na přirozenou nástrahu na pstruhových revírech, předpokládám však, že stejně jako pstruh ve studii, bude v našich podmínkách reagovat candát. U pstruha vedl lov na přirozenou návnadu k vyšší hltavosti, což způsobilo zapíchnutí háčku v jícnu nebo žaludku. Stejný výsledek byl zjištěn u okounků pstruhových. Přirozená nástraha je pro rybu důvěryhodnější, nese s sebou i pachovou stopu a ryba ji tak více důvěřuje.
Jednoháček versus trojháček
Chytání na trojháčky mnozí rybáři odsuzují. Mají pocit, že ryby více zraňuje a hůře se vyndává. Pojďme se podívat, na co přišli vědci, kteří se touto problematikou zabývali. Jedna studie uvádí, že při použití trojháčku byla mortalita pstruhů dokonce nižší. Stejný výsledek byl zaznamenán také u štiky. Ve třech jiných studiích autoři nezjistili žádný rozdíl. Jak je tedy možné, že máme obecně pocit, že trojháčky rybám více škodí? Pravda je, že se z tlamky ryby hůře vyndávají, nicméně většinou se zapichují pouze na okraji a nepoškodí tak důležité orgány.
Velikost háčků
V tomto případě musíme opustit vody České republiky a vydat se na modrozelené moře. Studie zabývající se mortalitou způsobenou velikostí háčku se dělaly pouze tam. Ve většině studií se rozdíl nepodařilo prokázat, nicméně jedna studie popisuje o 25 % vyšší mortalitu při použití malých háčků. Důvodem je opět snazší spolknutí nástrahy a zranění vnitřních orgánů.
Bezprotihrotový versus protihrotový háček
Mezi rybáři se toto téma řeší často. Háček bez protihrotu může po rybí tlamce „cestovat“, háček s protihrotem zas rybu více zraní. Závěr je však jasný – při použití háčku s protihrotem umírá víc ryb. Do značné míry to způsobuje delší expozice na vzduchu a větší zranění, které protihrot v tlamce ryby napáchá.
Odstranění hluboko zaseknutého háčku
Známe to všichni. Ulovíme pstruha nebo candáta, který má háček tak hluboko, že ho ani nevidíte. Co teď? Rybářský řád říká jasně ustřihnout a rybu pustit. Ke stejnému výsledku ... (pokračování na irybarstvi.cz)
